A tady vzniká určitý konflikt mezi tím, co jedinci chtějí, po čem touží a jaké je celospolečenské mínění. Zatímco velká většina mladých lidí žije svůj sen o svobodě a zdaleka se vyhýbá všemu, co by mohlo být definitivní, jsou i tací, kteří potřebují jistotu ve vztahu, zodpovědnost a pocit, že ten druhý při náznaku problému nesbalí kufry a neuteče.
Zvláštní kapitolou všech partnerských vztahů pak začínají být děti. Spousta párů čeká se svatbou až na těhotenství. Vzniká tak zajímavý paradox. Zatímco dříve se páry braly, protože čekaly dítě a „musely“, dnes se dítě stává nutnou podmínkou k uzavření manželství. Tak trochu mimo dění zůstávají lidé, kteří se chtějí vzít proto, že jim to připadá rozumné, správné a samozřejmé. Pochopení se nedočkají od svých vrstevníků a často ani od partnera.
Přitom rodiče nebo prarodiče dnešních třicátníků mají na instituci manželství poměrně jasný názor. Lidé by se měli brát z lásky a se svatbou není třeba vyčkávat déle než rok nebo dva, zvláště pokud už nějakou dobu žijí spolu. Argumentují zodpovědností k sobě navzájem a také tím, že výsledkem partnerského soužití by časem měla být rodina s dětmi.
Takzvaný život „na psí knížku“ je pro spoustu párů lákavou a jednoduchou variantou. Není k němu nic potřeba, nepředstavuje oficiální závazek, nehrozí riziko rozvodu, přičemž právě rozvodovost je u nás až padesátiprocentní. Často ale nastává situace, kdy spolu pár žije mnoho let bez toho, aby vůbec došlo ke svatbě nebo k plánování rodiny. Po sedmi nebo osmi letech vztahu však dojde k „vyhoření“ nebo „přechození“ a pár jde jednoduše od sebe, což by v manželství tak snadné nebylo.
K „vyhoření“ může samozřejmě dojít i v manželství a záleží vždy na konkrétních dvou lidech, jak se k řešení tohoto problému postaví. Za pár let nás možná čeká ještě úplně jiný model. Lidé budou žít singles, naprosto svobodně a neomezeně. Matky budou vychovávat své děti samy za občasného přispění jejich otců. Nebude žádná rozvodovost a žádné partnerské konflikty. A možná si občas někdo povzdechne, jakéže to bylo dříve, když se ještě žilo na hromádce.